,,Zmijozel."
5. kapitola - Bazilišek
6. září 2008 v 16:27 | Bellatrix | Hermionin hrozný omylVelmi se omlouvám za velké zpoždění, ale neměla jsem moc času na psaní kvůli škole. Takže tady je konečně další kapitola:
Ještě jednou zkontroloval dveře a potom vklouzl do tunelu. Po několika minutách jízdy oslizlým tunelem dopadl na podlahu plnou kostí různých živočichů. Pokračoval dál chodbou po křupavé podlaze až došel k oválným dveřím s dvěma hady. Tentokrát ho hned napadlo, co má dělat.
,,Otevři!" kdyby vedle Toma stál nějaký obyčejný student, uslyšel by jen podivný sykot.
Hadi se na dveřích začali pohybovat, zapletli se do sebe a dveře se otevřely.
Tom Raddle vstoupil do dlouhé komnaty, která měla po levé i pravé straně spoustu sloupů a na druhém konci komnaty byla obrovská kamenná hlava nějakého starce.
Tom dlouhými kroky přešel až ke kamenné soše. Nebál se, nepochyboval, že kdyby nebyl dědicem, nedostal by se tak snadno až sem.
Najednou se ústa starce začala pomalu otevírat a Raddle měl pocit, jako by se mu měla rozskočit hlava. Kleknul na kolena a držel si rukama hlavu. Nikdy takovou bolest nezažil. Z jeho vlastních úst se vydral zoufalý výkřik.
-----
Od té doby, co Hermiona obdarovala kočku miskou mléka, ji stále pronásledovala. Měla obavy, jak se jí zbaví až půjde na hodinu, ale kočka si klidně sedla přede dveře učebny, a počkala. Hermionu tohle neobvyklé oddané chování překvapilo.
-----
O víkendu se šla učit ven na nádvoří a Moresa (tak kočku pojmenovala) ji následovala. Když si sedla a otevřela knížku, ozval se nad ní známý hlas.
,,Tak to je tvoje kočka? Několikrát sem jí tu viděl při toulkách, ale nenapadlo by mě, že má ňákou paničku."
,,Ha-" Hermiona se ale včas zarazila.
,,Jaký ha?" zeptal se kluk.
,,Hady moc ráda nemám, ale kočky ano," usmála se.
,,Aha, no, to je fajn, ale kdo tu mluvil vo hadech?"
,,Ehm… Já jsem Amanda."
,,Rubeus Hagrid. A z který seš koleje? Jsem tu sice už dva roky, ale zdaleka neznám všecky studenty."
Hermiona se v duchu podivila nad tím, že Hagrid chodí teprve do druhého ročníku. Velikostně vypadal tak na šestý.
,,Zmijozel."
,,Zmijozel."
,,Áha," protáhl dlouze Hagrid.
,,Tak já už zas půjdu, ještě musím něco dodělat."
Hermiona se za ním smutně dívala. Napadlo ji, že za pár měsíců tohohle skvělého člověka z Bradavic vyhodí a vzedmula se v ní vlna nenávisti proti Raddleovi.
-----
Nechtěl umřít. Ale bolestí se nedokázal ani hnout. Chtěl hned teď utéct z Komnaty.
Najednou něco povolilo a hlava ho přestala bolet. Z otevřených úst kamenné sochy se začalo sunout něco jako obrovský zelený jazyk - Zmijozelův had Bazilišek.
,,Budu possslouchat tvé rozkazy, pane," zasyčel.
Tom byl najednou tak šťastný, jako když se dozvěděl, že je kouzelník nebo když poprvé uviděl Bradavice.
Stále mu však vrtalo hlavou, proč ho před sochou trápila taková muka.
Ukázalo se, že had opravdu splní jakékoliv příkazy, byl mu úplně oddaný a Raddle si připadal, jako by konečně měl svého vlastního mazlíčka a když nahoře v umývárně sesedl z Baziliškova hřbetu a had se vrátil do Komnaty, slyšel jeho hlas - v mozku slyšel jeho myšlenky. Zřejmě to bylo oboustranné spojení.
Komentáře
Docela by mě zajímalo kdy bude další =o) Ale chválim... Něco takovýho vymyslet dá zabrat =o)
Lenka: díky, ale nějak teď nemám čas, nevím, kdy bude další kapča, jaks řekla, dává to docela časově zabrat :( ještě jednou díky
No musím říct, že když jsem na tomto blogu našla tuto povídku, po přečtení první kapitoly jsem byla úplně ohromená! Je naprosto úžasná, všechny kapitoly jsem přečetla jedním dechem a už se moc těším na nové!!! Autorka má určitě skvělou fantazii :-)
narazila jsem tu na tvojí povídku :-) a je úžasná.. moc se mi líbí :-) škoda, že už jsi asi přestala psát, když se tu dlouho nic neobjevilo :-(











super!!! už se těším na další (jako vždy :))