21. února 2009 v 19:38 | Nagini
|
Zdravím všechny :) Konečně jsem se rozhodl napsat taky nějakou HP povídku. Po Bellatrixiných (a stále nedokončených) "Hermionin hrozný omyl" a "Bon Voyage" je tu nová část povídek nazvaná "Životní příběh Ravana Cudleyho". Většinu lidí tahle povídka bude asi nudit, protože se v ní neděje nic extra vzrušivého a dobrodružného, jako ve dvou předešlých povídkách od Bellatrix. Moje první povídka se odehrává dlouho po tom, co ze školy odešli Albus Brumbál i Harry Potter. A pokud by to přece jen někoho zajímalo, tak Ravan Cudley je moje přezdívka na jedné internetové HP škole, takže pokud někde potkáte člověka pod tímto jménem, jsem to já :) Nezapomente povídku ohodnotit.
Chlapec z neznáma
"…a jakmile budeš na hradě, vybal si všechno z kufrů!", křičela jakási starostlivá žena na nástupišti 9 a ¾ směrem ke 14-ti letému chlapci. Ten už stál na úzké chodbě uvnitř vlaku a zamával své matce z okna.
Vlak se dal pomalu do pohybu a nástupiště zahalila bílá pára. Zahlédl pár posledních lidí jak mávají a posílají své polibky směrem ke vlaku. Poslední vagon vyjel z nástupiště a nyní už měl jediný směr - školu čar a kouzel v Bradavicích.
Chlapec popadl za ucho svůj kožený kufr, ve kterém byla spousta důležitých věcí ke studiu a pobytu na škole a vláčel ho za sebou dlouhou chodbou, která vypadala nekonečně. Po pár metrech se zastavil, zahlédl prázdné kupé. Tedy, skoro prázdné. Seděla tam nějaká dívka a četla si Denního věštce. Vysoký chlapec tedy neváhal a slušně zaťukal:
"Zdravím. Můžu si přisednout? Všude jinde je plno…", řekl skoro provinilým tónem.
Dívka si ho se zájmem chvíli prohlížela a pak přátelsky přitakala. Vzala svůj velký, rudě zbarvený kufr, který měla položený na protější lavici a postavila ho k malému stolečku, který byl u okna, aby tak udělala pro chlapce s mužnými rysy místo.
"Já jsem Ravan Cudley", řekl příjemným hlasem a ihned podal dívce ruku na přivítanou. Ta jeho pravici přijala a pevně stiskla jeho ruku. Ravan tak usoudil, že pochází z mudlovské rodiny, stejně jako on. Tedy, na půl… "Já se jmenuji Rosalie Pinkwoodová".
Když oba dosedli zpátky na svá místa, chvilku na sebe koukali a usmívali se. Po chvilce už však ticho začalo být nepříjemné a tak Rosalie prolomila ledy. "Jsi přibližně starý jako já, takže bych tě měla znát. Nevzpomínám si ale, že bych tě tu někdy viděla… Můžu vědět, do jaké koleje patříš?", řekla se zájmem.
"Eh, no vlastně… Já zatím nepatřím nikam.", řekl opatrně Ravan.
"Jakto? Na prváka vážně nevypadáš…", usmála se Rosalie.
"Ne, prvák vážně nejsem", usmál se chlapec, "já přestupuji z jiné školy sem."
"Vážně?", užasla Rosalie. "Já prakticky jinou školu neznám. Tedy, samozřejmě že znám, ale jen z vyprávění. Vlastně ani netuším, jaké mají na jiných školách metody, jak to tam všechno probýhá a tak.", dořekla nadšeně Rosalie.
"O Bradavivích toho moc nevím, ale myslím si, že můžes být ráda, že chodíš právě sem.", řekl Ravan.
"To jo, Bradavice jsou úžasné. V poslední době mají velkou prestiž. Byl tady ředitelem Albus Brumbál a vyučil se tady dokonce Harry Potter!", řekla Rosalie. "Doufám, že nemusím tyhle dva pány představovat…", zeptala se s úsměvem.
"Samozřejmě, že ne. Brumbála i Pottera znám. Tedy, ne osobně. Víš jak to myslím. Ale na druhou stranu, studoval tady přece i Tom Rojvol Raddle, ne?", řekl tajemně Ravan.
Rosalie se vytratila všechna radost z tváře. "To ano, ale stejně jsou Bradavice úžasná škola.
V tu chvíli se ozvala ohromná rána. "Co se to děje?", lekla se Rosalie. Ravan ji nestačil ani odpovědět a už se ozvala další rána. Tentokrát mnohem hlasitější. Na chodbě se začali objevovat siluety studentů, prchájící pryč od jejich kupé. "Myslím, že bychom měli vypadnout", zvážněl Ravan a otevřel dveře jejich společného kupé.
Aniž by se ale stačil rozhlédnout, silný výbuch pocházející z blízkého kupé ho prudce odmrštil, udeřil se tak do hlavy a následně padl k zemi…
wow, tohle bude napínavý :)