Je tu další část povídky, která vypráví o Ravanovi Cudleyovi - chlapci, který přechází z Kruvalu do Bradavic. Doufám, že se povídka bude líbit, což dáte najevo nějakým tím komentářem...:)
Návštěva u srubu
Brána vedoucí do Velké síně se rozevřela a hbitým krokem do ní vstoupil muž s černými, delšími vlasy a tmavě hnědým kabátem. Kráčel přímo k Ravanovi, za ním do síně vběhlo několik studentů, kteří zřejmě tohoto profesora přivolali na pomoc a vyčkávali, co se bude dít. Mezitím vyděšení studenti hradu slezli ze stolů a s napětím sledovali stále se blížícího temného muže k Ravanovi, který těžce oddychoval a sledoval svou ruku, na které byl před chvílí černý had.
"Pojďte se mnou.", prohlásil s nezájmem a chytil Ravana za paži.
Ravan byl ještě stále v šoku, takže se nijak nebránil a následoval muže.Vyšli z Velké síně a namířili si to do místnosti v pátém patře, kde měl zřejmě tento profesor kabinet. Na dveřích byla jmenovka, která hlásala jméno profesora obývající kabinet, do kterého právě vstoupili - Ernest Vasilij; profesor vyučující astronomii. Kabinet byl velmi malý, temný a vyvolával tísnivý dojem. Profesor se posadil za stůl, který zabíral skoro celou místnost. Ravan, který byl stále v menším šoku neváhal a bez vyzvání se posadil naproti muži.
"Co to mělo znamenat?", zeptal se ironicky.
"Já…přišel mi balíček a byl v něm zlatý řetízek. Nebyl tam žádný vzkaz, prohlížel jsem si ho a pak se náhle proměnil v černého hada, který mi obmotal ruku a chtěl mě uštknout do obličeje.", vypověděl zmateně Ravan svou příhodu.
"Aha… Jak jste hada zneškodnil?", ptal se dál Vasilij.
"Znám kouzlo na odstranění nežádoucích tvorů. Brali jsme to v Kruvalu. Nikdy předtím jsem ho nepoužil."
"Od koho by ten balíček mohl být?", ptal se s posměchem v hlase ale stále se tvářil nepřístupně.
"Nevím. Vůbec nikdo mě nenapadá…", odpověděl.
"Přirozeně.", povzdechl si znuděně Vasilij.
"Přirozeně? Vy si myslíte, že lžu?", ptal se nevěřícně.
"Byla tam spousta svědků, bylo by od vás pošetilé, aby jste lhal. A tak hloupý předpokládám nejste. Jen mám nepříjemné tušení, že od té doby, co jste tady, se dějí divné věci…", dopověděl se zájmem a se zvláštním výrazem na tváři.
"Nerad se chovám k profesorům neslušně, ale tohle nehodlám poslouchat.", vstal a vzal za kliku dveří.
"Jen si běžte, nikdo vás tu nedrží. Jen berte na vědomí, že o vás budou mít mé oči větší zájem, než doposud. Nechceme přece, aby žil tento hrad ve strachu, jako téměř před dvaceti lety.", nenápadně se usmál, mávl hůlkou na dveře a ty se prudce zabouchly.
Celý rozzuřený kráčel chodbou a s každými dveřmi, kterými prošel hlasitě a agresivně bouchl. Vydal se ke kamennému kruhu a cestou na vzduchu přemýšlel o tom všem, co ten slizský učitel řekl. Až teď si uvědomil, že prznil písmeno "r" a na všechna ostatní slova kladl tvrdší důraz. Že by pocházel z Ukrajiny? A není to vlastně jedno? Hlavně, aby se nedostal na jeho hodiny nebo s ním už nikdy nepřišel jakkoli do styku. Raději ani nechtěl vědět, co si o něm teď povídá celá škola. Student z Kruvalu plný černé magie rozsevá zlo po Bradavicích. Dokonalá vizitka, pomyslel si. Byl natolik zadumaný, že si ani nevšiml, že se s ním kdosi pokouší navázat řeč.
"…příští týden v sobotu?", usmál se student zhruba stejného věku.
"Promiň, nějak jsem nevnímal. Co jsi říkal?", omlouval se Ravan.
"Aha", usmál se. "Já jsem Teddy Lupin a sháním odrážeče pro nebelvírský famfrpálový tým, ten současný totiž onemocněl. Nechtěl bys to zkusit? Zápas je příští týden v sobotu."
"Díky za nabídku, ale nešlo by to. Já jsem z Havraspáru, takže už jen z pravidla by to nešlo a navíc mě famfrpál moc nebaví. Sice se na něj rád podívám, ale samotná hra pro mě moc není.", usmál se omluvně Ravan.
"Aha, tak to nevadí. Zkusit jsem to musel.", zasmál se Teddy.
"Jinak, já jsem Ravan.", představil se.
"Ten z Kruvalu?", zeptal se.
"Jo a teď už nejspíš i ten, komu chodí hadi poštou.", pronesl.
"Cože?", zasmál se Teddy. "O čem to mluvíš?", ptal se stále s dobrou náladou.
"To se brzy dozvíš.", odpověděl.
"Dobře. Ale abys věděl, já nikdy nesoudím lidi podle toho, co se o nich říká ale podle toho, jací se mi zdají být. A ty zatím vypadáš na normálního studenta Havraspáru. Každopádně jdu hledat dál náhradního odrážeče, zkusím se zeptat třeba Jamese. Sice má trest od Vasilije, ale snad to projde.", uvažoval Teddy.
"Jamese neznám, ale zato Vasilije jo.", reagoval na jeho slova.
"S Jamesem tě nekdy seznámím, je to pohodovej kluk. Jsme skoro příbuzný.", zazubil se a odešel.
Z kamenného kruhu byl nádherný pohled do širokého okolí. Všude plno vysokých, jehličnatých stromů. V pravo od něj se nalézal sovinec, vysoká stavba plná sov. Když se rozhlédl dolů, uviděl malé stavení, z jehož komína stoupal kouř. Sešel dolů a boudu si chvíli prohlížel. Po chvíli uviděl asi tři a půl metru vysokého člověka s černými vlasy a vousy přenášející jakési rostliny ze záhonu do malé chalupy.
"Nazdar chlapče", pozdravil Hagrid Ravana.
"Dobré dopoledne, profesore.", opětoval pozdrav Ravan.
"Co tu pohledáváš? Nikoho ze studentů jsem tu neviděl už leta. Teda kromě těch, co chodí na moje hodiny.", uchechtl se.
"Vy vyučujete…", začal.
"…Péči vo kouzelný tvory.", dopověděl poloobr.
"Na ty se chci přihlásit.", prohlásil.
"Jakto? Dyť přece novej školní rok začíná až za několik měsíců, ne?", zeptal se a hodil rostliny do boudy.
"Já jsem tady teprve pár hodin. Přestoupil jsem z Kruvalu sem.", odpověděl.
"A co to žes přestoupil? Teda jesli to není jako tajný.", opět se uchcetl a začal trhat další rostliny ze záhonu.
"Jejich metody mi k srdci moc nepřirostly. Myslím, že Bradavice budou mnohem lepší."
"Aha. No, na mojí hodinu se přihlásit klidně můžes. Nikdo sem skoro nechodí, takže vítam každou novou duši.", usmál se a hodil další hrst rostlin do stavení.
"Proč vůbec bydlíte takhle daleko od hradu? Nebojíte se?", zeptal se.
"Prosimťe a čeho?", zasmál se. "V lese znam každýho tvora, kterej tam bydlí. Jsem zvyklej na svůj klid a prostor, to by mi na hradě scházelo.", dopověděl.
"A kdy mají hodiny čtvrťáci?", zeptal se po chvíli.
"Čtvrťáci…Myslim, že každej čtvrtek v deset ráno.", zapřemýšlel.
"Dobře, budu tady. Zatím vypadáte jako nejnormálnější profesor na škole."
"Prosimťe, já ani profesor nejsem. Ale to nikomu neříkej, pak by ze mě nikdo neměl respekt.", zachichotal se Hagrid. "V Bradavicích potkáš spoustu hodnejch a férovejch učitelů. Nebo on už tě snad někdo rozhodil?", zasmál se.
"To je na dlouhý povídání… Vasilij mi nepadl moc do oka.", odpověděl Ravan.
"Joo, Vasilij. K tomu si musí každej najít cestu. Věř mi, že spousta profesorů si ji k němu do teď nenašla. On má svou hlavu a nenechá si do ničeho kecat. Ber ho takovýho, jakej je.", poradil Hagrid a opět utrhl další rostliny a hodil je do chalupy. V tu chvíli začalo pršet.
"Ajéje." Utrhl zbytek rostlin ze záhonu. "Budeme se muset rozloučit hochu. Zmoknout určitě nechceme ani jeden a já mam ještě spoustu práce. Rád sem tě poznal.", usmál se a nakročil směrem ke své boudě.
"Já vás taky, pane profesore. Nashle!", rozloučil se Ravan, natáhl si kapucu přes hlavu a rozeběhl se po kamenných, mechem zarostlých schodech směrem ke hradu.
Když doběhl na nádvoří u věže s hodinami, děšť začal sílit a v oblacích se objevily první blesky. Celý promočený vlezl do hradu a vyhýbal se všem zvědavým pohledům a šuškajícím si skupinkám. Na jednom z chrličů si všiml lístku, který ráno po škole vylepovala Emily. Déšť bubnoval do obrovských hradních oken a vytvářel tak příjemnou atmosféru. Došel do pátého patra a dlouhými chodbami plné rytířů v brnění a obrazů došel až ke dveřím bez kliky, které vedou do havraspárské společenské místnosti. Málokdo ví, kde se území této koleje nalézá. Musíte totiž projít do takové opuštěné, malé místnosti, kde jsou úzké, točité schody. Stačí po nich vyjít a zaklepat na klepadlo v podobě havrana.
"Modrá nebo bronzová?", zeptalo se klepadlo.
"Obě, protože modrá i bronzová jsou barvami této koleje.", odpověděl sebejistě Ravan.
"Na nováčka skvělý výkon.", pochválilo klepadlo a dveře do společenské místnosti se rozevřeli.
Uprostřed místnosti stála krásná, velká fontána s bronzovými kameny. Pramínky vody stékaly po hrbolatých kamenech a spousta studentů okolo ní seděla a relaxovala nebo pracovala na domácích úkolech, které od učitelů hned první den po prázdninách dostali. Po stěnách byly krásné závěsy z hebké látky bronzové barvy, které neustále vlály, jako kdyby si s nimi pohrával neviditelný vítr. I když místnost působila vzdušně a obrovsky, byla i přesto útulná a hřejivá. Po zdech se neustále pohybovalo světlo, které se odráželo od fontánky a působilo tak jako v jeskyni. Koberec měl barvu půlnoční modři a z oken byl úžasný výhled na hory, i když byl právě teď hustý děšť a bouřka. Od vstupních dveří na levo se nalézaly další dveře, které vedli do chlapeckých a dívčích ložnic. Vedle dveří stála busta Roweny z Havraspáru. Ravan se převlékl do suchého oblečení a chystal se za profesorem Gorgeousem. Měl pocit, že incident z rána
ještě není zcela dořešen…
ještě není zcela dořešen…











Milej ten Vasilij, ale tak třeba to nebude tak zlý... i když...x) mno každopádně super ídíl a těším se na další (jako obvykle)...x)