Za svitu Slunce
Když okolo deváté ráno zamířil na hodinu věštění, všimla si ho Emily a ihned se přidala k němu.
"Viděl jsi ho?", vyhrkla na něj, aniž by ho pozdravila.
"Cože? Koho bych měl vidět?", zeptal se a sledoval rozrušený výraz v její tváři.
"Dnes brzy ráno jsem viděla obrovského hada, který se plazil školními pozemky do Zapovězeného lesa. Bylo něco kolem páté a o chvíli později jsem viděla Vasilije, jak venku běhá a něco hledá."
"Co jsi dělala tak brzy ráno venku?", zeptal se s překvapením v hlase.
"Neboj, nemusíš mě podezřívat z něčeho, co by porušovalo školní řád. Měli jsme za úkol s východem Slunce natrhat takové malé, fialové bylinky na hodiny lektvarů… To je ale přece jedno, nemyslíš? Mám pocit, že se tady dějí divné věci!". Když dořekla poslední slova, otočila se, aby se ujistila, že je nemohl nikdo slyšet a vyčkávala na Ravanovu odpověď, který zadumaně přemýšlel.
"Víš, možné je všechno… Ale…Ano, uznávám, Vasilij je pěkný zmetek, ale pochybuji, že by tady někde choval nějakého hada, který si při svitu Slunce zaleze do Zapovězeného lesa a on pak běhá po pozemcích a hledá ho... Mimochodem, našel ho?", zeptal se.
Emily byla velmi zklamaná tím, že si Ravan myslel, že by si snad něco takového vymyslela. Měla chuť vytáhnout některou z učebnic, kterou měla v brašně a pořádně ho praštit a ignorovat ho po celý zbytek roku. Přidala do kroku a zamířila k učebně jasnovidectví. Když zjistila, že Ravan jde celou dobu za ní, otočila se na podpatku a přísně vyjekla. "Potřebuješ ode mě snad něco?"
"Nemyslel jsem to tak, Emily. Věřím ti, vlastně ani nevím, proč jsem se ho zastával. Cestou do školy bouchne část vlaku, do školy mi někdo pošle hada a on mě ze všeho obviní."
"Ještě něco?", zeptala se a koukla se na hodinky.
"Našel ho nebo ne? Šel ho hledat do lesa? Tam už přece roky nikdo nevstoupil, ne?", chrlil otázky a očekával na všechny odpověď.
"Tvoje informace jsou poněkud nepřesné. Do Zapovězeného lesa se všichni bojí, ale nevím, jak jsi přišel na to, že tam roky nikdo nevstoupil. Profesor Hagrid tam chodí každý den."
Ravan už otevíral ústa, aby mohl něco říci, ale Emily ho nepustila ke slovu.
"A navíc. Řekla bych, že to moje vymyšlené zvířátko, co jsem ráno nejspíš viděla nebylo mužského pohlaví. Tedy pokud si snad nemyslíš, že Crasie je mužské jméno!", zakřičela a začala šplhat po žebříku do učebny.
Ravan zůstal stát jako přibitý. Když Emily zjistila tohle, co všechno mohla ještě vědět? Neváhal ani vteřinu a ihned se vyšplhal po dřevěném žebříku do učebny. Emily se již stihla usadit k jednomu ze stolků v zakouřené učebně plné křišťálových koulí, hrnků s čajovými lístky, šátků a dalších pomůcek k vyučování tohoto zvláštního předmětu.
Emily měla otevřenou učebnici a něco si v ní četla, o Ravanovi zřejmě vůbec nevěděla. Zamířil k jejímu stolku, sundal si brašnu, kterou položil vedle židle a sedl si.
"Věřím ti Emily, pochop to. Tohle může mít nějakou spojitost se vším tím, co se před pár hodinami stalo. Můžeme dokázat, že ten Vasilij není tím, za koho ho všichni mají!"
Emily zabouchla učebnici a mlčky si Ravana několik vteřin prohlížela. "Dobrá, co chceš ještě vědět?", zeptala se a Ravanovi bylo jasné, že je na něj stále naštvaná.
"Jak jsi zjistila…", ani nedopověděl otázku a Emily ihned odpověděla.
"Už jsem ti přece říkala, že jsem trhala ty bylinky na lektvary. Pak jsem slyšela takové divné syčení a šustění v trávě. Bylo mi divně, měla jsem strašně divný pocit. Ignorovala jsem to a sbírala dál, ale o několik minut později se asi deset metrů ode mě plazil ten had. Běžela jsem ihned ke hradu, měla jsem pochopitelně strach. Sledovala jsem ho dál a viděla jsem, jak vstoupil do Zapovězeného lesa."
Ravan poslouchal se zatajeným dechem. Všiml si, že Emily má ve tváři výraz plný strachu.
Asi o dvě minuty později
vyběhl na pozemky Vasilij. Byl celý rozrušený, pořád hledal něco v trávě, a když byl více u lesa, volal to jméno "Crasie" a něco mumlal. Možná to byl hadí jazyk, to ale nevím jistě. V životě jsem to neslyšela, a pokud vím, nedokáže to každý.", dopověděla.
"Jak ale víš, že je to ženské jméno? Myslím si, že tohle pojmenování je vhodné pro obě pohlaví.", zeptal se a dychtivě čekal na její odpověď.
"Vasilij ji hledal asi půl hodiny. Když uznal, že to nemá cenu, vrátil se do hradu a prošel přímo okolo mě. Jakmile jsem viděla, že se ke mně blíží, schovala jsem se za husté křoví. Když okolo mě prošel, říkal si pro sebe něco jako: "Však ty se vrátíš, ženich na tebe čeká." Pak šel do hradu.", dopověděla a ani si nevšimla, že profesorka Trelawneyová již zahájila hodinu.
Ravan na ni hleděl vyděšeným pohledem a tvářil se, jako by právě viděl něco nadpozemského. Emily ovšem vůbec nevypadala, že by ji něco takového vyvedlo z míry. Nalistovala si stránku 158 v učebnici Výklady ze všech druhů koulí světa a pozorovala profesorku, která byla ovázaná několika šátky, měla tlusté brýle a pomatený hlas. Vypadala tak na šedesát let.
"Uvědomuješ si vůbec, co jsi právě řekla?", ptal se zatajeným hlasem a udivovalo ho, že Emily dělala, jakoby mu právě vyprávěla zážitky z děsivého letního tábora.
"Jistě, samozřejmě, že to vím.", odpověděla.
"On je tady ještě jeden?! Možná jich tu může být víc! On si někde uvnitř hradu chová hady?!", neudržel se a pomalu už křičel, což přilákalo pozornost studentů sedících v jejich blízkosti. Trelawneyová si ničeho nevšimla a věnovala se pouze studentům, kteří byli v její blízkosti.
"To si nemyslím.", odpověděla. "Víš, u nás se tohle říkává jako přísloví. "Čeká na tebe ženich." Je tím myšleno, že na někoho čeká něco velmi neobvyklého. Myslím si, že to myslel takhle. Určitě by nedokázal udržet v tajnosti nějaké hady, zvlášť když by je měl mít ve škole. Navíc, jeden z nich mu právě utekl. Nevypadalo to, že by se k němu chtěla ještě někdy vrátit.", dořekla a vzala si do ruky hrnek s čajovým lístkem.
Ravan na to nic neodpověděl. Vzal si do ruky také hrnek, koukl do něj, ale žádnou budoucnost z něj nevyluštil. Myslel na úplně něco jiného. Jak je možné, že Vasilij chová v hradu hada nebo dokonce snad hady? Proč ta Crasie utekla? Jaký měla důvod? Co s ní měl Vasilij v plánu? Co se to tady k sakru děje?!", pomyslel si a podíval se ven z okna. Zapovězený les vypadal temněji, než kdy dřív.











hezkéé, nechtěl bys spřátelit??